Strašák nebo skutečná hrozba?!

Původní článek: Strašák jménem Bílá kniha aneb proč jsme nepodepsali Hradecké prohlášení.

Vážená kolegyně, vážení kolegové,

ačkoli se pochopitelně nelze vymezovat k vašemu svobodnému rozhodnutí se pod „Hradecké prohlášení“ (dále jen HP) nepřipojit a zpochybňovat tak váš názor, dovolte nám vyjádřit se k některým myšlenkám ve vašem textu uvedeným a řekněme uvést některá tvrzení ohledně HP na pravou míru.

Především je nutné podotknout, že HP je text politický, nikoli analytický. Díky tomuto faktu přirozeně obsahuje nutná zjednodušení, ať už kvůli nalezení konsensu (HP vzniklo z diskuse celého pléna, což znamená, že je výslednicí názorů cca 70 lidí) či kvůli zachování mediálně srozumitelného rozsahu, a není nám za těžko připustit – a váš text je toho dokladem -, že některé zkratky mohou být pro člověka, který se v procesu vytváření Bílé knihy orientuje, zjednodušující příliš.

Přesto se domníváme, že některé z vašich kritických komentářů jsou vůči textu HP nespravedlivé.

Jestliže tvrdíte, že jedním z hlavních argumentů HP proti stávajícímu návrhu Reformy terciárního vzdělávání je nedemokratičnost vzniku Bílé knihy, a přidáváte, že HP vykresluje tento materiál jako vznikající „v přítmí ministerských kabinetů“, vkládáte do textu HP něco, co v něm uvedeno není. Argumenty proti Bílé knize jsou uvedeny v druhé části textu formou jednotlivých bodů. Zmíněná nedemokratičnost v preambuli není důvodem k odmítnutí per se, domníváme se, že kdyby byl návrh reformy dobrý, bylo by vcelku jedno, zda vznikal v otevřené diskusi či v přítmí malostranských paláců. Bohužel ve chvíli, kdy má takovýto zásadní materiál byť i jen dílčí nedostatky (a sami uznáváte, že Bílá kniha je dokument spíše tohoto typu), nabývá otevřený a demokratický připomínkovací proces na důležitosti. A právě proti nepřítomnosti takového procesu se signatáři v preambuli vymezují. Jakkoli totiž zdánlivě diskuse probíhala a připomínky byly „strukturovaně vypořádány“, srovnáním první a konečné verze Bílé knihy lze zjistit, že z nich nebyla zapracována ani jediná. Ba naopak, některé návrhy byly změněny zcela proti smyslu připomínkujících textů! Jestliže signatáři odmítají návrh reformy jako nedemokratický, nemíní tím prostou absenci setkání s tvůrci reformy. Míní tím flagrantní absenci naslouchání, vůle k opravdové diskusi nad tezemi Bílé knihy. Setkání probíhala. V signatářích HP však vytvořila spíše dojem prezentace hotové reformy než demokratické diskue o ní.

Co se týče omezení akademické samosprávy, je z hlediska navrhované reformy naprosto bezprecedentní, navíc se s každou další verzí Bíle knihy (a nyní i návrhu věcného záměru zákona) zvyšuje! Tam, kde první verze mluvila např. o volbě rektora na společném zasedání správní rady a akademického senátu jako možné variantě, tam poslední verze už jednoznačně mluví o jmenování správní radou a o možnosti správní rady vždy přehlasovat rozhodnutí senátu! Ve vašem textu se zmiňujete o tom, že doufáte v najití rozumného kompromisu. Ano, kompromis je zcela určitě možný a například možnost zmiňovaná jedním ze signatářů (a které se letmo dotýkáte i vy), tedy zahrnutí absolventů do akademické obce vysoké školy se všemi právy z toho plynoucími (tedy např. práva volit a být zvolen do akademického senátu), je určitě rozumným způsobem, jakým by se mohly veřejné vysoké školy otevřít. Stejně jako vám, ani nám by nepřipadalo jako tragedie, kdyby studenti (ba ani senáty obecně) nemohli rozhodovat o nákupu počítačů – ostatně např. Statut Univerzity Karlovy a jeho podřízené předpisy tuto pravomoc senátům nepřiznávají už nyní. To, co nám ale jako tragedie připadá, je fakt, že o tomto bodu nebyla vedena žádná relevantní diskuse. Přitom již neexistuje mnoho způsobů, jak takovéto kompromisy prosadit! Návrh věcného záměru zákona v první verzi je již na (byť velmi malém a dobře utajeném) stole a zbývá již jen několik málo týdnů k zapracování takovýchto nápadů. Je třeba jasně pojmenovat, co o procesu tvorby reformy vypovídá skutečnost, že nápady, které v textu zmiňujete a které jsou v zásadě dobré, jsou na stole již od minulého léta, a přesto nebyly ani dílčím způsobem zapracovány.

Ohledně financování vysokých škol, naopak, kapitola normativního financování je ve finální verzi Bílé knihy jediná, která obsahuje něco víc, než jen naivní, vágní nebo nepřijatelné představy. Po logické a ekonomické stránce (nechme stranou politický názor, zda je správné či špatné zavedení školného) je, nakolik to můžeme posoudit, až na drobné výhrady a rizika funkční. Bohužel ve chvíli, kdy vláda ČR jasně a opakovaně deklarovala, že školné, jak ho reforma navrhuje, zavedeno nebude, nezbývá než návrh reformy odmítnout jako nefinancovatelný, zvláště když sami tvůrci Bílé knihy školné považují za jeden z nezbytných nosných pilířů reformy.

Nakonec nám dovolte jasně deklarovat, že jsme pro reformu terciárního vzdělávání. Česká republika ji potřebuje, ať uz k narovnání historicky daných nespravedlností, k otevření se vysokých škol, zlepšení jejich finanční situace nebo k možnosti jejich skutečné diferenciace. Domníváme se rovněž, a v rozpravě na sněmu v Hradci Králové to mnohokrát zaznělo, že pro reformu je i naprostá většina signatářů HP. Stejně jako vy, i signatáři HP chtějí v rámci svých možností usilovat o to, aby výsledná podoba zákona byla přijatelná. Narozdíl od vás se ale domníváme, že čas pouhého setkávání se a diskusí již minul. Byl zde a nic nepřinesl. Nyní, v časové tísni, jsme přesvědčeni, že jediné, co ještě může neblahý vývoj zvrátit, je masivní protest akademické obce. Proto „Hradecké prohlášení“.

S pozdravem,
Samuel Zajíček, místopředseda AS FF UK
Josef Šlerka, místopředseda AS UK, místopředseda AS FF UK